Filipíny: Neobvyklé taneční v Cebu

V provinčním vězení v Cebu si musíte připadat, jako byste se propadli v čase do dob strahovských spartakiád. Patnáct stovek postav srovnaných na nádvoří v keckách a oranžových kombinézách disciplinovaně čeká, až z reproduktorů zaznějí první tóny. Pak se naráz vztyčí a vzduch rozkmitají jejich paže.Jenomže oranžoví tanečníci nejsou nevinnými poupaty: sedmdesát procent z nich spáchalo závažný trestný čin.Jejich rejstříky tíží vraždy, loupežná přepadení, drogové delikty. Tanec je součástí jejich terapie.

Když Byron Garcia převzal úlohu bezpečnostního konzultanta v Cebu, ocitl se před horou problémů hrozících zavalit celý systém. Vězení postavené Španěly na konci devatenáctého století pro dvě stě vězňů praskalo pod náporem desetinásobně převyšujícím jeho kapacitu.Garcia vše změnil: přesunul vězně do nové budovy projektované pro 1625 odsouzených - a více jich prostě nepřijímá. Rozbil vězeňské gangy, propustil zkorumpované dozorce a odsouzeným otevřel bankovní účty.„Nemůžete vězení proměnit v peklo, musíte myslet na to, co bude dál, až tito lidé vyjdou na svobodu,“ říká muž, jehož jméno dnes několik odsouzených nosí vytetované na svém těle.Tanec se stal dalším krokem na cestě, jak proměnit vězení ve snesitelnější místo. „Potřebovali jsme něco pro udržení disciplíny. Říkal jsem si, jestliže zde vytvoříme atmosféru přátelství a týmového ducha, snížíme tak násilné incidenty. Před zavedením programu zde docházelo k potyčkám každý den, po jeho zavedení klesly na nulu,“ popisuje začátky své anabáze Garcia.Kdysi nezvládnutelní trestanci nyní dvakrát denně proměňují nádvoří věznice ve velkou diskotéku. Bezúčelně trávený čas nahradila terapie, která vězňům vrátila jejich sebeúctu. Ta se ještě znásobila poté, co se jejich taneční nácvik ocitl na internetu.

Vězňové? Superstar!

Na serveru youtube.com se zařadil mezi desítku nejnavštěvovanějších videí. Na trestance z Cebu rytmizující na hudbu Michaela Jacksona se podívalo více než deset milionů lidí a americký časopis Time záznam zařadil mezi desítku nejpopulárnějších. „Jsme hrdí na to, co zde děláme. Dostali jsme šanci, kterou bychom jinde neměli,“ říká Wenjiell Resane, stíhaný za drogové delikty.O dnes již světoznámou terapii se zajímají také z jiných nápravných zařízení, ale Garcia připomíná, že tanec je pouze jednou částí koncepce. Prosadit celý program neznamená pouze přesvědčit trestance, ale získat podporu i mimo vězení.Zatímco guvernérka Cebu, Garciova sestra, o projektu mluví jako o pýše provincie, starosta města myšlenku na veřejnou produkci v rámci místního svátku odmítl: ve vězení ať si prý dělají, co chtějí, ale na veřejnosti tančit nebudou. Efektivitu Garciovy neobvyklé koncepce mohu posoudit na vlastní oči. Když sejdu s fotoaparátem mezi oranžové uniformy, vítají mne úsměvy a přátelské mávání. „Před zahájením programu by něco takového bylo nemyslitelné, do minuty byste se stal jejich rukojmím,“ tvrdí mi jeden z dozorců. „Ale oni už nejsou vězňové, oni jsou superstar.“

Facebook: