charakter článku: Pohlednice Kupte si něco, kupte si něco. Skupinka mužů s motykami v ruce rozpustile kráčející po silnici se vrhá na osamělého turistu. Pro trestance z Iwahigu u Puerto Princesa na ostrově Palawan jsou suvenýry vítaným finančním příspěvkem, pro turisty přívěsky ke klíčům představují vyhledávanou kuriozitu, jejíž výrobci si zde odpykávají dlouholeté tresty.
Zabil jsem svého souseda, měli jsme spory ohledně půdy,“ svěřuje se asi třicetiletý muž, který ve správní budově kolonie vytírá podlahu. Dvojice zaměstnanců kanceláře mu nevěnuje téměř žádnou pozornost. Po otevřeném prostranství před budovou se projíždí další z vězňů na kole, jiný z odsouzených přenáší pytle s rýží a dvojice trestanců se prohýbá pod tíhou sošky Panenky Marie.Iwahig připomíná všechno jiné než místo plné kriminálníků. Jedinou viditelnou bariéru oddělující vězně od vnějšího světa představuje brána, u níž se každý z návštěvníků neobvyklého zařízení musí zaregistrovat.Poté si již může prohlédnout filipínský pokus o sejmutí břemene z přetížených věznic a také snahu o nápravu těch, kteří by se za mřížemi stali nenapravitelnými.Základy k trestanecké kolonii položilo šest desítek vězňů v roce 1904. Na izolovaném ostrově ležícím asi pět set kilometrů jihozápadně od filipínské metropole Manily byli po druhé světové válce internováni kolaboranti a svůj trest si tu odpykával vyhlášený podvodník Hilario Moncado. Relativní volnost povzbuzovala vězně k pokusům o útěk, ale nad touhou po svobodě postupně vítězil koncept postavený na vylepšování života odsouzených na základě jejich zásluh. Od konce padesátých let mohli trestanci z Iwahigu obdělávat půdu a po vyrovnání všech závazků si po propuštění mohli své peníze odnést.
Palawan sice nepředstavuje filipínskou obdobu guyanských Ďábelských ostrovů, ale opustit ho bez pomoci zvenčí je téměř vyloučené. Pokud na útěku nezemřete na malárii, tak vás dříve nebo později dopadne nebo zastřelí policie.„Opravdu dokonané útěky by se daly spočítat na prstech, a ani ty nakonec neskončily úspěšně,“ říká strážce z Iwahigu a vzpomíná na případ vězně, kterému se podařilo uprchnout a po letech ho udal jeho společník, s nímž se zapletl do dalšího zločinu.Pro více než dva tisíce vězňů, z nichž někteří zde žijí i s rodinami, je tak nakonec život na úpatí hory Irawan a pěstování rýže přijatelnější alternativou než nejistá vidina svobody.
Filipíny © 2009 - 2024 Marten & Louis s.r.o.
