charakter článku: Články, reportáže, rozhovory Filipínské ulice nenabízejí právě povzbudivý pohled, přesto se mohou vykázat jednou specialitou. Ta může váš prvotní dojem poopravit a vybídnout ke smířlivějšímu hodnocení.
Abyste si filipínské jeepney zamilovali, nemusíte zrovna hltat motoristické časopisy nebo se opájet vůní spalovaného benzínu. Když si však jenom tak někde sednete a budete chvíli tyhle krasavce pozorovat, vydá to za celodenní se trmácení po místních památkách. Navíc tak máte moderní historii země přímo před sebou. A v plné parádě. Pokud vám název jeepney zní nějak povědomě, tušení vás neklame. Jde o složeninu džípu a místního výrazu pro kolena. Nový název odráží poněkud stísněnější poměry panující ve vozidlech, které se na místních silnicích objevily jako dítě právě skončené druhé světové války. K džípům, zanechaným odcházející americkou armádou, přidali domácí výrobci svůj um a schopnost improvizace.
"Jednou z možností využití ve veřejné dopravě se staly vojenské džípy. Takže my jsme použili tyto džípy a udělali jsme z nich naši verzi vozidla pro veřejnou dopravu. Jeepney je tak křížencem mezi džípem a automobilem," říká Ed Sarao ze společnosti Sarao Motors.Východisko z nouze se ukázalo jako to pravé řešení. Od roku 1955, kdy z továrny Sarao vyjel první jeepney, se jejich následovníci s hřmotným rachotem řítí v ulicích filipínských měst nebo se šplhají v serpentinách hornatého vnitrozemí. S osobitou výzdobou se na domácích silnicích stále drží, přestože i jim vyrostla japonská konkurence. Přesto výrobci jeepney připouštějí, že ta nejlepší léta již patří minulosti.Z tovární haly Sarao Motors každý den šest dní v týdnu vyjížděl jeden jeepney , nyní nyní produkuje pouze tři vozidla. V celém okolí jsou jediní z výrobců těchto kuriozních vozidel, kteří přežili. Přesto její majitelé tvrdí, zůstáváme a dokud si naše auta budou zákazníci kupovat, tak vydržíme.
Filipíny © 2009 - 2024 Marten & Louis s.r.o.
